Léčba a diagnostika kopřivky začíná v ordinaci praktického lékaře. Pokud příznaky neustupují, přebírá léčbu specialista z oboru dermatovenerologie nebo specialista z oboru alergologie a klinické imunologie.
Antihistaminika obvykle zmírní projevy akutní kopřivky
U akutního typu kopřivky spočívá diagnostika v odhalení spouštěcích faktorů a léčba se zaměřuje na snížení hladiny histaminu v těle. Právě histamin je příčinou vzniku kopřivky a antihistaminika pomáhají blokovat jeho účinek a hladinu v těle. Vzhledem k tomu, že u akutní kopřivky příznaky ustupují do 6 týdnů, nebývá další diagnostika a léčba nutná.
U chronické kopřivky je odhalení spouštěcích faktorů klíčové
Pokud ale příznaky (výsevy pupenů na kůži a svědění) trvají déle než 6 týdnů, hovoříme o chronické kopřivce. Její léčba je již složitější. Základem je vyšetření a pečlivá anamnéza, jejichž cílem je odhalit spouštěcí faktory. Ty se poté v případě indukovatelné kopřivky mohou vyloučit nebo potvrdit pomocí provokačních testů, při nichž jsou pacienti cíleně vystaveni možným vyvolávajícím faktorům (např. teplu, chladu, tlaku, fyzické zátěži). Následně lékař určí léčbu, která spočívá ve vyhýbání se spouštěcím faktorům a v užívání antihistaminik. V rámci diferenciální diagnostiky se provádí základní vyšetření krve (krevní obraz, biochemie, C reaktivní protein, sedimentace) k vyloučení zánětu v organismu.
Zaznamenávejte si pravidelně projevy urtikárie pomocí týdenního dotazníku UAS7 (Urticaria Activity Score) nebo v aplikaci Medevio. Dotazník hodnotí počet pupenů a intenzitu svědění. Tento dotazník představující záznam skóre aktivity urtikárie vyplňuje pacient sám. Týdenní přehledy pomáhají lékaři získat přehled o průběhu onemocnění, proto je důležité předložit je v rámci každé vaší návštěvy.
Pokud k zaznamenávání budete využívat aplikaci Medevio, záznamy můžete s lékařem sdílet také online.
Když jsou spouštěcí faktory chronické kopřivky neznámé
V případě, kdy jsou projevy vázány na známý spouštěcí faktor, hovoříme o indukovatelné kopřivce. Ne vždy se ale podaří příznaky spojit s určitou příčinou. Poté se jedná o chronickou spontánní kopřivku. Její diagnostika spočívá v základních krevních testech vylučujících jiná onemocnění projevující se kopřivkou. V závislosti na individuální anamnéze může lékař provést i další vyšetření. Jednat se může o vyšetření hormonů a protilátek v souvislosti se štítnou žlázou nebo hladiny IgE protilátek v krvi.
Léčba chronické kopřivky začíná podáváním antihistaminik, stejně jako v případě akutní. Jejich dávku je přitom možné v případě potřeby zvýšit. Pokud příznaky neustupují ani po vyšší dávce antihistaminik, přichází na řadu další způsoby moderní léčby. V tomto případě je vhodné navštívit některé z větších dermatologických center, které může nabídnout další aktuálně dostupné možnosti moderní léčby chronické spontánní kopřivky. Centra se obvykle nachází v rámci fakultních a krajských nemocnic.
Cílem léčby chronické spontánní kopřivky by mělo být vzhledem k výraznému dopadu na kvalitu života pacientů maximální možné zmírnění příznaků až jejich úplné vymizení.
Léčebné algoritmy jsou upraveny podle mezinárodních doporučení pro léčbu, diagnostiku a léčbu kopřivky.1